Původ má nejspíše už ve starém Egyptě, kde se cizrna pěstovala po tisíce let. Jeho nejběžnější podobu, kterou si připravíme v tomto receptu, jako kaši s tahini pastou, olivovým olejem a česnekem připravovali v Káhiře někdy od třináctého století. Hummus je velmi populární v celém Východním středomoří a dalších arabských zemích a v Izraeli by se dal pasovat na národní pokrm.
Na jeho přípravě je nejkomplikovanější vaření samotné cizrny, které je časově velmi zdlouhavé – některé recepty uvádějí až 8 hodin. Já ji vařil asi poloviční čas a myslím si, že pro nadstandartní výsledek to stačí. Pokud byste si vaření chtěli zkrátit nebo se ho úplně zbavit, můžete zkusit cizrnu podusit v tlakovém hrnci nebo ji koupit už vařenou v plechovce.
Hummus si můžete dát jako přílohu třeba ke kuřeti nebo rybám, ale je výborný i jako hlavní jídlo, kde jej můžete doplnit opečeným pita chlebem.
Suroviny
- 3 lžíce tahini
- 2 lžíce panenského olivového oleje
- 1 střední stroužek česneku
- ½ lžičky římského kmínu
- šťáva z ½ citrónu
- 1 lžička jedlé sody
- sůl a pepř
- 200 g suché cizrny
Postup
Cizrnu zalijeme asi litrem osolené vody a necháme ji namočenou alespoň 12 hodin, za které by měla svůj objem asi zdvojnásobit.
Namočenou cizrnu scedíme přes cedník a dáme do hrnce. Zalijeme jej čistou vodou a přivedeme k varu. Plamen stáhneme a pozvolna jí vaříme alespoň 4 hodiny (optimálně 8 hodin), dokud cizrna nezměkne. Po uvaření ji necháme i s vývarem vychladnout.
Uvařenou a vychlazenou cizrnu opět scedíme a vývar si ponecháme stranou.
Do kuchyňského mixéru dáme postupně naši cizrnu, přidáme tahini pastu, prolisovaný česnek, nadrcený nebo nasekaný římský kmín a jedlou sodu a na nižší otáčky je společně rozmixujeme.
Přidáme do směsi dvě lžíce olivového oleje, špetku soli a pepře. Začneme opět mixovat a postupně přilijeme asi 150 - 300 ml vývaru z cizrny, dokud nám nevznikne hladký krém (hladší než mám na přiložených snímcích, kde mi tak hezký nevyšel).
Na závěr hummus zakápneme citronovou šťávou.
