Když nakouknete do malého bistra, nemáte úplně pocit, že by jste se ocitli v Asii. To vlastně není vůbec na škodu. Na rozdíl od většiny asijských bister, je tu vše pečlivě nadesignované a dává to smysl. Prostoru vévodí velký kulatý stůl s bonsaí uprostřed, který doplňuje několik menších stolečků okolo. Sedět je možné i u baru a všechno tu jasně říká „najez se a běž“. Na dlouhé vysedávání to tu není.
Oproti tomu na talíři je již Vietnam v celé své kráse. Chodím tam na oběd několikrát do měsíce a mám tak již vyzkoušenou větší část jídelního lístku. Ten nabízí jen pár položek, ale jídla jsou dostatečně unikátní. Zvládnete se vybrat, i když tu u jídel nejsou obrázky a nemáte tak pocit, že jíte jen další směs s nudlemi jako v jiných asijských bistrech.
Z jídel, na které se sem určitě vyplatí zajít, bych vyzdvihnul karamelizovaný bůček - Tit kho tau. Úžasně dlouho pečené maso se úplně rozpouští na jazyku. K němu podávají ještě smažené vejce. Když si maso s výpekem nalejete na směs rýže, zeleniny a bylinek, je to ráj na jazyku. Moje nejoblíbenější Vietnamské jídlo Bun Cha tu ale tak dobré nemají. Měl to být hlavní tahoun nového menu, ale nemyslím si, že použité maso je vhodné na přípravu na grilu. Vepřové není marinované a je příliš libové, takže ve výsledku je poměrně suché. Tady bistra na Olomoucké rozhodně vedou.
Co by to bylo za Vietnamské bistro bez polévky Pho-bo. Král, tedy vlastně paní královna z Pho kingu na Olomoucké a její geniální vývar zůstává neporažen. Ta, kterou vaří tady, je na mne asi příliš jemná. Tím ale nechci říct, že by polévka v Little Saigon byla špatná. Právě naopak patří jistě k těm nejlepším v Brně.
Za zmínku stojí také krevety s rýží. Jídlo je úžasně voňavé, jen možná výrazná chuť červeného zelí trochu přehlušuje chuť krevet, které se v ní ztrácejí. Pivo si tu nedávejte, dejte raději přednost domácím limonádám. Mangová je podle mě skvělá. Celkově vzato mám malý Saigon rád a v dané lokalitě je to nejlepší místo na oběd.