Neúčastnil jsem se všech předešlých termínů, ale na několika minulých akcích jsem byl a můžu tak porovnat, jak se festival vyvíjí. Asi první věcí, které jsem si všiml, je, že si Ocean48 již vše organizuje sám. Dříve se o jednotlivá jídla vždy starala některá z místních restaurací. Z mého pohledu to mělo určitě dobrý vliv na propagaci Brněských podniků, na druhou stranu kvalita jednotlivých pokrmů se často dost lišila.
Ve svém životě jsem ochutnal již kde co. Chobotnice se mi ale stále vyhýbala a tak volba prvního chodu byla jasná. Fronta na grilovanou chobotnici byla sice největší, ale díky dobré organizaci jsem stejně během deseti minut měl svoji porci nachystanou. Můj kamarád šéfkuchař Jan Malinka, který měl chobotnici na starosti odvedl výbornou práci. Podával ji s pečenými fazolemi, které se k jemnému masu výborně hodily. Ze své chapadlovité premiéry jsem tak byl nadšený.
Poté, co jsem se trochu svlažil dvojkou pinotu, jsem se vydal k dalšímu stánku. Papouščí rybu jsem také jedl poprvé. Presentace byla trochu horší než u chobotnice a neoslovila mne tolik ani chuť masa. Zato kombinace hráškového pyré s mangem byla famózní. Přesně takto si představuji jídlo do těchto veder. Vše bylo lehké a svěží a se špetkou koriandru tomu prostě nešlo nic vytknout. To nešlo ani celkové organizaci akce. Všude bylo čisto a uklizeno, a když někdo na stole něco ponechal, hned přispěchal úklid a zbytky odnesl.
Jelikož bylo v sobotu v Brně opravdu nesnesitelné vedro, pokusil jsem se vyzkoušet princip ochlazení se pálivým jídlem. Při jeho konzumaci se sice zpotíte, ale to vás ochladí – jednoduché a účinné. Ze zástupců pikantních jídel tu byla asijská krevetová polévka. Za mne to ale nebyla dobrá volba. Chuť sama o sobě byla asi v pořádku, ostatně na curry pastě s kokosovým mlékem není moc co pokazit, horší však bylo, že ostatní ingredience nebyly součástí vývaru a přidávali je až před podáváním. U krevet by mi to nevadilo, ale shitake houby jsou bez povaření tvrdé jak broky a ani nudle nebyly z nejměkčích.
Když jsem u těch negativ, tak ještě jedna věc mě trochu mrzela a to nemožnost vrátit sklenici na víno. Na minulých akcích to šlo a pokud stejně jako já chodíte na foodfesty častěji, máte doma podobných sklenic zásoby. Navíc paní na informacích, které jsem se na vrácení ptal a vyrušil jí tím při manikúře, mi to sdělila né úplně příjemným tónem.
Mým závěrečným chodem bylo fritované filátko z cípala. Ryba byla smažená jen ve strouhance. K tomu byl dobrý salátek z wakame řasy a skvělý wasabi dresing, který byl akorát pikantní, aby zbytečně nepřehlušil chuť ryby. Celkově velmi dobré jídlo a za podobně smažené ryby se určitě nikdo stydět nemusí.
Sobotní oběd na Krvaví hoře se tak myslím opravdu vydařil. Středomořské rytmy jen dotvářely skvělou atmosféru. Myslím si, že Ocean48 odvádí stále lepší a lepší práci a určitě se podívám na další ročníky. Pakliže je moře to jediné, co nám v Brně chybí, tak tady vám ho přiblíží, jak jen můžou.