Chrám Ulun Danu Bratan
Jestli je nějaký chrám pro Bali vyloženě ikonický, je to právě Ulun Danu. Můžete ho spatřit takřka na každé pohlednici jako dvě plovoucí mnohapatrové pagody.
K chrámu přicházíte přes rozsáhlý komplex zahrad. Na obzoru vidíte úpatí sopky Mount Batur a samotné svatyně se zrcadlí v jezeře Bratan, které je obklopuje. Nebo alespoň takový zážitek můžete mít, pokud Ulun Danu navštívíte v období dešťů.
My tu byli v říjnu, těsně před začátkem období dešťů, kdy je největší sucho a kdy je vody v jezeře málo. Zjistili jsme tak, že chrámy ve skutečnosti neplavou a voda je obklopuje jen formou jakýchsi kanálků. Přesto „neplovoucí“ chrám se mi moc líbil a atmosféru zdejšího místa mi nezkazily ani davy turistů okolo. Vše bylo krásně nazdobené a všude byla spousta květin. Během naší návštěvy tu navíc byl festival, kde jsme mohli ochutnat různé dobroty a viděli jsme některé z tradičních balijských tanců.
Východ slunce na Mount Batur
Z nočního výšlapu na sopku Mount Batur jsem zprvu nebyl moc nadšený, protože vstávat na dovolené v jednu hodinu ráno se mi opravdu nechtělo. Naši výpravu navíc provázely drobné komplikace. Nejprve řidič, kterého jsme měli domluveného na odvoz od naší vily v Canggu do základního tábora, neměl správnou adresu a než nás našel, nabrali jsme trochu zpoždění. Naštěstí jsme měli dostatečnou rezervu a na začátek výstupu ve 4:00 jsme dorazili včas.
Jak jsme se dozvěděli, tak všechny oficiální výstupy na horu organizuje jedna agentura. Ta vám nejprve dopřeje snídani na posilněnou, a hlavně vám obstará průvodce, bez kterého sem nemůžete. Náš průvodce bohužel neuměl anglicky a moc nám toho o hoře nepověděl. Pokud byste měli možnost si výstup na sopku zařídit s vámi domluveným průvodcem, tak bych toho využil.
Cesta na Mount Batur je docela náročná. Ztratit se sice nemůžete, už jen proto, že s vámi půjdou nahoru minimálně desítky dalších lidí, terén však není z nejsnazších. Drobný písek v úpatí hory se po pár nastoupaných výškových metrech rychle promění v lávové kameny různých velikostí. Osobně jsem na horu lezl v teniskách, ale jak jsem psal v minulém článku, pokud máte v kufru místo na trekovky, budou se vám tu hodit.
Ať už jsou však vaše lezecké schopnosti nebo obuv jakékoliv, asi po hodince a půl výstupu budete nahoře. Nejsem velký romantik, ale východ slunce nad protější sopkou Mount Agung byl nádherný a namáhavý výstup za to rozhodně stál.
Po rozednění si můžete prohlédnout i samotný kráter, u čehož vám budou dělat společnost místní opice. Lávu sice neuvidíte, ale občas tu z nějaké průrvy stoupá pára, a pak vám stejně jako mně dojde, jak obrovská síla pod vámi vězí.
Chrám Tanah lot
Tento chrám postavený na útesu na jižní části ostrova jsme měli nejblíže naší vilky, a tak jsme jej navštívili jako první.
Komplex okolo chrámu je laděný do černé barvy a vše je tu zdobené zlatem. Díky architektuře tohoto místa jsem měl zvláštní pocit, jako by mě to stále přitahovalo dolů k útesu, na kterém se nacházejí samotné svatyně.
Během přílivu je toto místo kompletně obklopeno burácejícím oceánem. Jakmile však příliv opadne, dá se přebrodit až k ostrůvku, na kterém se samotný chrám nachází. Kromě několika mnichů dole pod skálou toho ale moc neuvidíte. Dovnitř do chrámu se totiž stejně jako do ostatních hinduistických svatostánků na ostrově běžně nepodíváte.
Nemusíte z toho být zklamaní. Běžte si do některého z warungů na útesu objednat vychlazený Bintang a při jeho vychutnávání můžete pozorovat tu krásu, jak se hučící příbojové vlny rozbíjí o skály a útesy pod vámi.
Surfování
Bali je ráj surfařů a na většině pláží jsou na to dobře připravení.
Já jsem tu surfoval poprvé v životě. Nemusíte si s sebou brát žádné vybavení, vše vám tu půjčí. Pokud tu jako já budete na prkně začínat, doporučuji si minimálně ze začátku najmout instruktora. Vysvětlí vám základní postavení, a hlavně vás upozorní na tu správnou vlnu. Místo neustálého padání a polykání vody si tak i napoprvé můžete opravdu zajezdit. Také si zjistěte, která z vašich pláží je vhodná pro začátečníky a kdy jsou optimální vlny. Snadno se jinak můžete připlést do cesty vlnám, které vás smetou jak nic.
I když si třeba na surfování sami netroufáte, určitě si zajděte na pláž se podívat na profíky, jak krájejí vlny. Několikrát jsem tu viděl scény jak z videoklipu, kdy borci projíždějí uprostřed obrovské valící se masy vody a s úžasem jsem je pozoroval s otevřenou pusou.
Tirtha emphul
Kdybych tu měl psát o všech významných svatostáncích na ostrově, vydalo by to na samostatný článek. Tento chrám se však od ostatních viditelně odlišuje.
Jednotlivé svatyně jsou tu obklopené bazény s posvátnou vodou. Věřící i zaujatí turisté si tu můžou očistit tělo i ducha od zlých věcí tím, že si vlezou do bazénku pod jeden ze třiceti vyvěrajících pramenů. Různé prameny mají různý význam, a tak se u některých tvoří dlouhé fronty. Nám se do vody nechtělo a zůstali jsme tak jen u pozorování.
Viděli jsme tu ženské hudební uskupení hrát na činely a také asi největší množství tradičních balijských obětin, které vyrábí ženy v podobě čtvercových misek z banánových listů ozdobených různě barevnými okvětními lístky, sladkostmi nebo třeba cigaretami. To je pak doplněno zapálenou vonnou tyčinkou.
Tradiční trhy
Kdybychom neměli svého osobního řidiče, tak tradiční trhy, o kterých jsme četli v průvodci, bychom asi neviděli.
Přestože jsou snad v každé vesnici, tak nebývají na turisticky navštěvovaných místech a chodí na ně převážně jen místní lidé. Když si zadáte trhy do Google mapy, tak vás většinou dovedou ke stánkům s haldou cetek, a to rozhodně nebylo to, co jsme hledali. Až při výletu na severní část ostrova nás náš řidič Komang vzal do jedné z opravdu tradičních tržnic.
Otvírají tu už brzo ráno někdy kolem páté hodiny. Pokud chcete koupit maso, ryby, nebo mít ty nejlepší kousky, budete si tak muset přivstat. Pokud půjdete na trh po deváté, už tam toho k vidění moc nebude, i když nějaký stánek s čerstvým ovocem snad ještě najdete.
Domácí cukrovinky a ovoce musíte vyzkoušet. Ze sladkého nás dostali smažené plátky banánů, nebo koláčky plněné zelenými fazolemi. No a psát, že místní ovoce je opravdu místní a čerstvé asi nemá ani cenu. Na perfektní chuť mladého kokosu, papáje, nebo dračího ovoce budu ještě dlouho vzpomínat.
Vodopád Nungnung
Vybrat si ten nejhezčí vodopád, který jsme na Bali viděli, nebylo jednoduché, protože všechny byly krásné a každý měl něco do sebe. Vodopád Nungnung na mě celkovou atmosférou udělal asi největší dojem.
Cesta k němu vám dá poměrně zabrat (o té nazpět ani nemluvě 😉), protože vodopád se nachází ve skrytém údolí, kam musíte sešlapat po více než pěti stech schodech. Při cestě dolů, kdy moje kolena dostala pořádně zabrat, jsme potkali několik skupinek dalších turistů, kteří nás motivovali, že to určitě stojí za to.
A opravdu…vodopád byl obrovský a nádherný, a navíc k našemu překvapení jsme tu byli prakticky sami. Samozřejmě, že jsem hned musel vyzkoušet jeho sílu na vlastní kůži, převlékl se do plavek a vyrazil pod masu padající vody.
Není to zakázané (nebo alespoň jsem si nevšimnul nějakého zákazu), ale rozhodně je to nebezpečné. Na rozdíl od jiných vodopádů, tady nebyli žádní místní lidé, kteří by vybírali vstupné, nebo nějak hlídali vaše bezpečí. I když mi hladina sahala sotva po kolena, nedostal jsem se daleko. Kapky odrážející se od hladiny byly natolik intenzivní a bodaly jako tisíce malých jehliček, že to prostě nešlo vydržet.
Jatiluwih rýžové terasy
Na rozdíl od nejznámějších rýžových teras Tegallalang, které mě díky nekontrolovanému turismu, prodejcům všeho možného a nesmyslným poplatkům příliš nezaujaly, tak rýžové terasy Jatiluwih mi vyrazily dech.
Přesně takto jsem si balijský venkov představoval. Už cesta přes úzké serpentiny k této památce stojí za to. Silnici lemují jiná rýžová políčka, záhony plné afrikánů a zvláštní mix palem a listnatých stromů.
Terasy jsou umístěny poměrně vysoko v horách a je tu trochu mírnější podnebí, než v Ubudu. Oblast samotných políček se rozkládá na několika kilometrech a můžete si vybrat hned ze čtyř různě dlouhých turistických tras na procházku. Měli jsme štěstí, že tu nebylo mnoho lidí a mohli jsme si zdejší atmosféru příjemně vychutnat.
Sytě zelenou barvu rýže tu narušují jen potůčky podél cestiček, pár domečků s kravkami, nebo nějaký rolník obdělávající svoje políčko. Vše tu na mě působilo, jako by se tu zastavil čas. Díky tomu, že jsou Jatiluwih na seznamu UNESCO, tak to tak snad i zůstane.
Chrám Pura Luhur Batukaru
Tento osamělý chrám v horách kousek od rýžových teras Jatiluwih na mě ze všech chrámů, které jsme stihli navštívit, udělal největší dojem.
Nebylo to tím, jak chrám vypadal, nebylo to jeho umístěním a ani jeho rozlohou. Bali je poměrně přelidněné, a tak se tu během vašich cest o vše musíte dělit s někým dalším. Tady jsme však byli úplně sami – kromě dvou prodejců vstupenek tu nebyl opravdu vůbec nikdo. Ten klid tady pro mě byl po hektických čtrnácti dnech úplným vysvobozením. Měl jsem pocit, že tady jsem poprvé nasál tu zenovou uklidňující pohodu, kterou jsem tak doufal, že na ostrově najdu.
Nejvíc mě asi dostala nenápadná cesta dolů k jezírku, na kterém plaval ostrůvek s jedním s obřadních míst. Přístupová cesta k němu byla vytvořená z oválných stupínků o průměru asi půl metru a úplně jsem měl chuť se po ní projít (nebo spíš jí přeskákat). Nebýt toho, že byl první stupínek vzdálený asi dva metry od břehu a sarongu, do kterého mě tu navlékli, určitě bych to vyzkoušel.
Šnorchlování v Padang Bai
Když jsme hledali místo, kam se pojedeme s přáteli potápět, nemohli jsme se na ničem shodnout. Od našich hostitelů jsme měli jedny tipy, internet zase říkal něco jiného. Někdo radil se jet podívat na manty na sousední ostrov Lombok, někdo zase ať jedeme na ostrůvky Gili, kde bychom měli vidět želvy.
Nakonec jsme se z časových důvodů rozhodli pro třetí možnost – šnorchlování v zálivu Padang Bai. Na rozdíl od ostatních variant zůstáváte na Bali a nemusíte tak nikam daleko plout lodí.
Malou loďku jsme si nicméně pronajmout museli, protože z pláže toho moc neuvidíte. Přístup obchodníků při vyjednávaní pronájmu se nám moc nelíbil. Nejprve nás chtěli dost natáhnout, my jsme se ale nedali a usmlouvali cenu z původních 300 000,- za osobu na přijatelných 250 000,- za celou loď.
V okolí Padang Bai je několik míst, kde jsou korály, nebo kde lze vidět něco zajímavého. Jedním z těchto míst je třeba Blue Lagune s azurově čistou vodou. Asi o tři sta metrů dál je pak korálový útes plný malých rybek, sasanek a medúz, jak z filmu Hledá se Nemo.
Monkey forest
Opičí lesík v jižní části Ubudu, byl rozhodně nejvtipnější atrakcí, kterou jsme na Bali navštívili. Na ploše dvanácti hektarů tu zcela volně žijí stovky makaků jávských.
Byla to moje první zkušenost s takto volně běhajícími zvířaty, takže jsem z nich minimálně z počátku měl respekt a držel náležitý odstup. Pokud byste naopak jejich pozornost vyžadovali, můžete si tu koupit jídlo, kterým je můžete krmit, nebo můžete požádat o pomoc některého z ošetřovatelů.
Na opičáky je tu obecně potřeba si dávat pozor, protože jsou drzí…no, jako opice 😊 Vaše nestřežené jídlo, kabelky, batohy, telefony a foťáky jsou pro ně lákavým lupem a dělit se s vámi rozhodně nebudou.
Opice také dokážou být poměrně agresivní, nezkoušejte na ně sahat a nedávejte jim podněty k útoku. Při pozorování jednoho šedého chlupáče jsem se zasmál a ten to hned bral jako výhružku. Vycenil na mě tesáky a vystartoval mě zakousnout.
Jinak je s opičáky velká sranda. Bylo hezké pozorovat, jak jsou bezprostřední (i v aktech páření 😄) a starají se o svoje mladé i o sebe navzájem. Skáčou okolo vás na liánách, škádlí se mezi sebou, nebo se jen tak válejí. Bylo až překvapivé, jak jsme si s nimi ve spoustě věcí podobní.
Opičí les není jenom atrakce, je to i duchovní místo s hinduistickým chrámem uprostřed. Zároveň je tu krásná flora doplňující malebnou architekturu. Asi nikde jinde na ostrově jsem neviděl tolik lián a velikých stromů.
Doufám, že jsem vám svým článkem dal tipy na to, co na Bali může dělat, nebo co tu navštívit. V příští a poslední části mého článku se podíváme na to, co je hlavním tématem tohoto blogu – na dobré jídlo a kam si na ně v Canggu zajít.